Tento překlad nemusí obsahovat změny, které byly v článku provedeny po 2020-10-26 v anglickém originálu.

Podívejte se na tyto změny. Přečtěte si prosím Příručku překladatele, kde se dozvíte, jak se zapojit do překladu tohoto článku.

Svoboda či moc?

napsali Bradley M. Kuhn a Richard M. Stallman

Láska ke svobodě je láskou k druhým; láska k moci je láskou k nám samotným.
-- William Hazlitt

V hnutí svobodného software usilujeme o svobodu pro uživatele. Naše názory jsme si vytvořili na základě uvědomění, jaké svobody jsou třeba k dobrému způsobu života, k tomu, aby mohly dobré programy podpořit spolupráci a komunitu založenou na dobré vůli. Svobody, které uživatel programu potřebuje, aby mohl spolupracovat s ostatními, blíže specifikují naše kritéria pro svobodný software.

Usilujeme o svobodu pro programátory stejně jako pro ostatní uživatele. Většinu z nás tvoří programátoři a svobodu chceme stejně pro sebe jako pro vás. Každý z nás však používá software, kteří napsali jiní, a my požadujeme svobodu i na používání tohoto software, ne pouze na použití našeho vlastního kódu. Usilujeme o svobodu pro všechny uživatele, ať již programují často, příležitostně anebo vůbec ne.

Na druhou stranu, nepodporujeme jednu z takzvaných „svobod”: „svobodu výběru jakékoli licence na vámi napsaný software.” Odmítáme to, protože se jedná o formu moci, nikoli svobody.

Toto často přehlížené rozlišování je rozhodující. Svoboda znamená, že můžete dělat rozhodnutí, která ovlivní převážně vás; moc znamená, že můžete dělat rozhodnutí, která ovlivní více ostatní než vás. Pokud si budeme plést moc se svobodou, selžeme při podporování opravdové svobody.

Proprietární software znamená uplatňování moci. Zákon o copyrightu zaručuje v dnešní době tuto moc softwarovým vývojářům, takže si pouze oni vybírají pravidla, kterými se pak musí řídit všichni ostatní. Relativně malá skupina lidí řeší základní rozhodnutí týkající se software za všechny ostatní a to zpravidla odebráním jejich svobody. Pokud uživatelé postrádají svobody, které definuje svobodný software, nemohou říci, jak software pracuje, zkoumat, zda neobsahuje zadní vrátka, nemohou monitorovat možné viry a červy, ani nezjistí, jaké osobní informace jsou odesílány ven (případně nemohou odesílání zabránit, přestože to zjistí). Dojde-li k problému, nemohou jej opravit. Musí čekat, až vývojář využije svou moc a udělá to. Pokud to jednoduše není to, co potřebují, nic s tím nenadělají. Nemohou si pomáhat vlastními vylepšeními.

Vývojáři proprietárního software bývají často komerční firmy. My, členové hnutí za svobodný software, se nestavíme proti komerci, ale již jsme viděli, co se stane, když má komerční firma „svobodu” diktovat uživatele software libovolná pravidla. Microsoft je znamenitým, ne však jediným příkladem toho, jak může vést odepření svobody uživatelům k přímé škodě. Proprietární software společnosti škodí, i když se nejedná o monopol. A výběr pána není svobodou.

Diskuse o právech a pravidlech týkajících se softwaru se často soustřeďují na zájmy samotných programátorů. Na světě však pravidelně programuje jen málo lidí a ještě méně jich vlastní firmu vyvíjející proprietární software. Software dnes používá a potřebuje celý rozvinutý svět, takže vývojáři nyní ovládají způsob, jakým svět žije, obchoduje, komunikuje a baví se. Slogan „svoboda výběru (pouze pro vývojáře)” zkrátka etické a politické problémy spojené se softwarem neřeší.

Je-li „zdrojový kód zákonem”, (1) stojíme před následující otázkou: kdo by měl kontrolovat kód, který používáte – vy, anebo hrstka vyvolených? Věříme, že máte právo mít kontrolu nad vámi používaným software, a cílem hnutí svobodného software je vám ji dát.

Věříme, že byste to měli být vy, kdo se rozhodne, jak naložíte se software, který používáte. To ovšem není v souladu s dnešními zákony. Dnešní zákon o copyrightu nás umisťuje do pozice nadřazené pozici uživatelů našeho kódu, ať se nám to líbí, či nikoliv. Etickou odpovědí na tento stav je vyhlášení svobody pro každého uživatele, stejně jako Listina práv má použít vládní moc, aby zaručila jednotlivci občanské svobody. K tomu slouží GNU General Public License: dává vám kontrolu nad vaším použitím software, zatímco vás chrání před těmi, kdo by rádi převzali tuto kontrolu za vás.

Více a více uživatelů si uvědomuje, že zdrojový kód je zákon a přicházejí na to, že si také zaslouží svobodu. Porozumí tak, jak důležité jsou svobody, o něž usilujeme, stejně jako stále více uživatelů ocenilo praktickou hodnotu svobodného software, který jsme vyvinuli.

Poznámky pod čarou

William J. Mitchell, City of Bits: Space, Place, and the Infobahn (Cambridge, Mass.: MIT Press, 1995), p. 111, jak citoval Lawrence Lessig v Code and Other Laws of Cyberspace, Version 2.0 (New York, NY: Basic Books, 2006), p. 5.

Tato esej vyšla v knize Svobodný software, Svobodná společnost: Vybrané eseje Richarda M. Stallmana (anglicky).