Proč je užívání pojmu „svobodný software” lepší než „Open Source” (otevřený zdrojový kód)

Ačkoli vám svobodný software, ať se nazývá jakkoli, poskytuje stejnou svobodu, velký rozdíl činí, který pojem užíváme: různá slova sdělují různé myšlenky.

V roce 1998 někteří lidé ze společenství svobodného softwaru začali užívat pojem „open source software” (software s otevřeným zdrojovým kódem) místo „free software” (svobodný software), aby popsali, co vytvářejí. Pojem „open source” (otevřený zdrojový kód) brzy začal být spojován s jiným přístupem, jinou filozofií, jinými hodnotami a zvláště jinými kritérii, pro které licence je přijatelný. Hnutí svobodný software a hnutí Open Source (otevřený zdrojový kód) jsou dnes fakticky oddělená hnutí, ačkoli společně můžeme pracovat a pracujeme na konkrétních projektech.

Tento článek popisuje, proč používání pojmu „open source” neřeší žádné problémy, ale ve skutečnosti další vytváří. To je důvodem, proč je lepší zůstat u „svobodného software”.

Dvojznačnost

Pojem „free software” (svobodný software) je problematický kvůli své dvojznačnosti: Nezamýšlený význam, „software, který můžete získat za nulovou cenu”, se k pojmu hodí stejně jako zamýšlený význam, „software, který poskytuje uživateli určité svobody”. Věnovali jsme se tomuto problému a zveřejnili jsme preciznější definici svobodného softwaru, ale nejedná se o dokonalé řešení; nemůže úplně odstranit zmíněný problém. Jiný nedvojznačný pojem by byl lepší, kdyby nepřinášel další potíže.

Posuzovali jsme mnoho alternativ, které lidé navrhovali, a ač některé se zmíněnému problému vyhýbají, přinášejí jiné potíže; žádná není ta úplně „pravá”, že by její přijetí bylo dobrý nápad. Každá navrhovaná náhrada za „free software” má podobný problém sémantického rázu anebo horší. A to se týká i „open source software”. [1]

Samozřejmým významem „open source software” je: „Můžete se podívat do zdrojového kódu.” To je mnohem slabší měřítko než svobodný software; tento význam zahrnuje svobodný software, ale také některé proprietární programy včetně Xv a Qt v rámci jeho originální licence (dříve QPL).

Z tohoto samozřejmého významu „open source” neplyne, co jeho obhájci zamýšlejí. Výsledkem je, že většina lidí špatně rozumí tomu, čeho se zastávají. Neal Stephenson definoval „open source” takto:

Linux je „open source” software (software s otevřeným zdrojovým kódem) a to jednoduše znamená, že kdokoliv může získat kopie souborů s jeho zdrojovým kódem.

Nemyslím si, že by po zralé úvaze shledal, že zamítá nebo popírá „oficiální”definici. Myslím, že jednoduše uplatnil zvyklosti anglického jazyka, aby vyjádřil význam toho pojmu. Kansaský stát zveřejnil podobnou definici:

OSS (open-source software) je software, jehož zdrojový kód je volně a veřejně přístupný, ačkoli jednotlivá licenční ujednání se liší podle toho, co je povoleno s takovým kódem dělat.

Samozřejmě že lidé kolem open source se s tím pokusili vyrovnat publikováním přesné definice pojmu, tak jak jsme to my udělali pro „svobodný software”.

Ale vysvětlení svobodného softwaru je jednoduché -- ten, kdo slyšel „free speech, not free beer” (svoboda projevu, nikoli pivo zadarmo), to již špatně nechápe. Neexistuje stručné vysvětlení oficiální definice „open source”, které by jasně ukázalo, že „přirozená” definice je špatná.

Strach ze svobody

Hlavním argumentem pro pojem „open source software” je, že „free software” (svobodný software) některé lidi znepokojuje. Je to pravda: Mluvení nejen o výhodách, ale i o svobodě, o etických otázkách, o odpovědnosti, nutí lidi, aby přemýšleli o věcech, kterých by raději nedbali. To může působit obtížně a někteří lidé proto tu myšlenku zavrhnou. Z toho však neplyne, že společnost bude lepší, když se přestaneme bavit o takových věcech.

Před lety zaznamenali vývojáři svobodného softwaru tuto znepokojenou reakci a někteří začali hledat jiný přístup, aby se jí vyhnuli. Uvědomili si, že pokud budou mlčet o etice a svobodě a budou mluvit pouze o bezprostředních praktických výhodách určitého svobodného softwaru, budou asi schopni „prodávat” software efektivněji některým uživatelům, zejména těm z obchodní sféry. Pojem „open source” je nabízen jako způsob dělat víc než to, jako způsob, jak být „přijatelnější pro obchodní sféru”.

Tento přístup se v rámci svých možností ukázal jako účinný. Mnoho lidí se dnes rozhoduje pro svobodný software z čistě praktických důvodů. To je jistě dobře, ale není to všechno, co bychom měli dělat! Přitahovat uživatele ke svobodnému softwaru není celá práce, ale jenom první krok.

Dříve nebo později budou uživatelé pozváni, aby přešli zpátky na proprietární software kvůli nějaké praktické výhodě. Nesčetné firmy usilují, aby mohly nabídnout takové pokušení, a proč by je uživatelé odmítali? Jenom v případě, že by se naučili ocenit hodnotu svobody, kterou jim svobodný software nabízí, kvůli němu samému. Záleží na nás, jestli budeme šířit tuhle myšlenku - a v tom případě musíme hovořit o svobodě. Jistá míra mlčení vůči obchdodní sféře může být pro komunitu prospěšná, ale musíme také mnoho mluvit o svobodě.

V současné době hodně mlčíme ale nemáme dosti svobody mluvit. Většina lidí spojených se svobodným softwarem hovoří málo o svobodě, obyčejně proto, že se snaží být „přijatelnější pro obchodní sféru”. Distributoři softwaru se často chovají právě takto. Některé distribuce operačního systému GNU/Linux přidávají proprietární balíčky k základnímu systému, který je zadarmo, a vybízejí uživatele, aby to posuzovali jako výhodu spíše než krok zpátky od svobody.

Nedaří se nám držet krok s přílivem uživatelů svobodného softwaru, nedaří se nám učit lidi o svobodě a naší komunitě, pokud do ní nevstoupí. To je důvod, proč software, který není svobodný (jako byl Qt, když se stal populárním) a částečně „nesvobodné” distribuce operačních systémů, nacházejí tak úrodnou půdu. Přestat nyní užívat slovo „svobodný” by bylo chybou; potřebujeme více, ne méně, mluvit o svobodě.

Doufejme, že užívání pojmu „open source” skutečně přitáhne více uživatelů do naší komunity; ale pokud se tak stane, ostatní z nás budou muset pracovat o to pilněji, aby předestřeli otázku svobody pozornosti uživatelů. Musíme říct: „Je to svobodný software a dává vám svobodu!” Více a hlasitěji než kdy předtím.

Pomohla by ochranná známka?

Zastánci „open source software” se pokusili z něho udělat ochrannou známku. Říkali, že jim to umožní zamezit zneužití. Pokus se nezdařil a žádost upadla do zapomenutí v roce 1999; a proto právní postavení „open source” je stejné jako „free software”: Neexistuje žádná závazná právní norma o užívání pojmu. Slyšel jsem zprávy o mnoha firmách, které nazvaly balíčky „open source”, ačkoli neodpovídaly oficiální definici; některých případů jsem si sám povšiml.

Ale činilo by velký rozdíl užívat pojem, který je ochrannou známkou? Nikoliv nutně.

Firmy také zveřejňují inzeráty, které působí dojmem, že program je „open source software”, aniž by to ovšem přímo řekly. Například jeden inzerát IBM na program, který neodpovídá oficiální definici, říká následující:

Jak je běžné ve společenství open source, uživatelé … technologie budou také schopni spolupracovat s IBM…

Tím skutečně není řečeno, že program je ”open source”, ale mnoho čtenářů si takového detailu nevšimne. (Měl jsem si všimnout, že IBM se upřímně snažilo udělat z tohoto programu svobodný software a později přijalo novou licenci, která jej nečiní svobodným softwarem a ”open source”; ale v době, kdy byl inzerát vytvořen, se program jako takový nevymezoval.)

A jak Cygnus Solutions, která se formovala jako firma produkující osvobodný software a následně odběhla (pokud je to tak možné říct) k proprietárnímu softwaru, inzerovala některé proprietární softwarové produkty:

Cygnus Solutions je vedoucí na trhu s open source a rozběhl již dva produkty na trhu s GNU/Linuxem.

Narozdíl od IBM, Cygnus se nesnažil udělat z těchto balíčků svobodný software a ty se nepřibližovaly vymezení pojmu. Ale Cygnus skutečně neřekl, že se jedná o „open source software”, jen ten pojem použil, aby učinil na nepozorné čtenáře takový dojem.

Tato pozorování naznačují, že ochranná známka by opravdu nevyřešila problémy s pojmem „open source.”

Neporozumění ”Open Source”

Definice Open Source je dostatečně jasná a je nabíledni, že jí typický program, který nepatří do svobodného softwaru, nevyhovuje. Mysleli byste si tedy, že „Open Source firma” znamená, že jeden z jejích produktů je svobodný software (nebo se mu blíží), že? Běda, mnohé firmy se pokoušejí dát tomuto pojmu odlišný význam.

Na setkání „Den vývojářů Open Source” v srpnu 1998 někteří z komerčních vývojářů uvedli, že zamýšlejí udělat jen z části své produkce svobodný software (nebo „open source”). Ohnisko jejich obchodních aktivit je ve vyvíjení proprietárních přídavků (software nebo příruček), jež prodávají uživatelům tohoto svobodného softwaru. Žádají nás, abychom to považovali za legitimní, jako to činí část naší komunity, protože část peněz je věnována na vývoj svobodného softwaru.

Vskutku, tyto firmy se snaží získat příznivý punc „open source” pro své proprietární softwarové produkty, právě ač tyto nejsou „open source software”, protože mají nějaký vztah ke svobodnému softwaru nebo protože stejná firma také podporuje nějaký svobodný software. (Jeden zakladatel firmy řekl zcela otevřeně, že by vložili do svobodného balíčku, který podporují, tak málo své práce, jak by komunita zaručila.

V průběhu let mnoho firem přispělo k vývoji svobodného softwaru. Některé z těchto firem v první řadě vyvíjely software, který není svobodný, ale tyto dvě aktivity byly oddělené. A proto můžeme pominout jejich „nesvobodné” produkty a spolupracovat s nimi na projektech svobodného softwaru. Posléze jim můžeme upřímně poděkovat za jejich přispění k vývoji svobodného softwaru, aniž bychom mluvili o tom, co dělají jinak.

Stejný postup nemůžeme uplatňovat u těchto nových firem, protože ty o to nemají zájem. Takové firmy se aktivně snaží vést veřejnost k tomu, aby si všechny jejich aktivity dala dohromady; chtějí, abychom považovali jejich „nesvobodný” software za tak příznivý, jako by se jednalo o opravdový příspěvek, ačkoliv jím není. Představují se jako „open source firmy” a doufají, že z nich nabudeme příznivého dojmu a že budeme zmateni při používání tohoto pojmu.

Tato manipulativní praxe by byla neméně škodlivá, kdyby se při tom užívalo pojmu svobodný software. Ale nezdá se, že firmy užívají termín svobodný software tímto způsobem. Nevhodný se jim zdá snad pro své spojení s idealismem. Pojem ”open source” této praxi otevřel dveře.

Hlavní mluvčí na veletrhu věnovaném operačnímu systému označovanému jako „Linux”, který se uskutečnil koncem roku 1998, zastával rozhodující pozici v přední softwarové firmě. Byl pravděpodobně pozván kvůli rozhodnutí své firmy „podporovat” tento systém. Žel, jejich podoba „podpory” sestává z vydávání software, který není svobodný a pracuje s oním systémem, jinými slovy, naše komunita je používána jako trh, ale nepřispívá se k vývoji svobodného softwaru.

Řekl: „Není možné, abychom z našeho produktu udělali open source, ale snad z něj uděláme „vnitřní” open source. Umožníme-li zaměstnancům naší uživatelské podpory přístup ke zdrojovému kódu, mohli by opravovat chyby pro zákazníky a my bychom mohli poskytovat lepší produkt a lepší služby.” (Není to přesná citace, protože jsem si jeho slova nezapsal, ale vystihuje to podstatu.)

Lidé, kteří to slyšeli, mi potom řekli: „Nepochopil smysl.” Ale je to tak? Jaký smysl nepochopil?

Nepominul smysl hnutí Open Source. Tento smysl neříká nic o svobodě, mluví jenom o možnosti pro více lidí, aby se podívali do zdrojového kódu a pomohli ho zlepšit, čímž je umožněn rychlejší a lepší vývoj. Ten člověk úplně pochopil smysl; jelikož nechtěl tento přístup zavést zcela, včetně uživatelů, zvažoval jeho částečné uplatnění v rámci firmy.

Smysl, který pominul, je, že „open source” nebylo navrženo, aby se rozrůstalo: smysl, že uživatelé si zaslouží svobodu.

Šíření myšlenky o svobodě je velký úkol - a ten potřebuje vaši pomoc. Projekt GNU se bude držet pojmu svobodný software. Pokud cítíte, že svoboda a společenství jsou důležité samy o sobě, nejen pro výhody, které přinášejí, prosím přidejte se k nám používáním pojmu svobodný software.

Vztah mezi hnutím Free Software a hnutím Open Source

Tato hnutí jsou podobná dvěma politickým táborům ve společenství svobodného softwaru.

Radikální skupiny v 60. letech 20. století si získaly pověst pro frakcionářství; organizace se rozdělily kvůli neshodám o detailech strategie a vzájemně se nenáviděly. Souhlasily spolu v základních principech a nesouhlasily pouze v praktických doporučeních; ale vzájemně se považovaly za nepřátele a bojovaly zuby nehty. Nakonec, tohle je obrázek, který si lidé vytvořili, ať už je či není přesný.

Vztah mezi hnutím svobodného softwaru a hnutím Open Source je právě opakem takové představy. Nesouhlasíme v základních principech, ale víceméně souhlasíme v praktických doporučeních. Proto můžeme spolupracovat a spolupracujeme na mnoha specifických projektech. Neuvažujeme o hnutí Open Source jako o nepříteli. Nepřítelem je proprietární software.

Nejsme proti hnutí Open Source, ale nechceme s nimi být dáváni dohromady. Připouštíme, že přispělo našemu společenství, ale to jsme si sami založili. Chceme, aby se lidé setkávali s našimi vymoženostmi, s našimi hodnotami a naší filozofií. Chceme být slyšeni, a ne ukryti za jiný pohled na věc.

Tedy, prosím, zmiňujte hnutí svobodného softwaru, když mluvíte o práci, kterou jsme vykonali, a o softwaru, který jsme vyvinuli, jako je například operační systém GNU/Linux.

---

Tato esej vyšla v knize Svobodný software, Svobodná společnost: Vybrané eseje Richarda M. Stallmana (anglicky).

---